Dátová analytička, ktorá miluje hory a hviezdnu oblohu
"Nerozumět všemu je normální, opak je výjimkou."
Jana Poledniková
Splnila si detský sen, stala sa astrofyzičkou. Následne vďaka získanému grantu pokračovala dokrorandským štúdiom na Kanárskych ostrovoch. Keď grant vypršal, musela sa baliť. Štúdium ale nevzdala, dizertačnú prácu dopisovala v krajine vychádzajúceho Slnka, v malom hosteli pod horou Fuji. Titul PhD úspešne obhájila, avšak akademickú dráhu opustila. Napriek tomu, srdcom a dušou, zostala astronómkou,
Jana Poledniková.
Čím ste chceli byť v detstve?
Bude to znít jako cliché, ale chtěla jsem být astronomkou. Možná proto, že jsem nerada chodila brzy spát a koukání na oblohu a učení se souhvězdí byla prima výmluva pro ponocování.
Čo vás priviedlo k astronómii?
Rodiče. Jako malá jsem dostávala naučné knihy a ohromně se mi líbila právě ta o vesmíru. Měla dvoustránku o Velkém Třesku, který byl podaný jako jedna z teorií o počátku vesmíru. To tajemno za tím mě ohromně přitahovalo. To bylo v době, kdy jsme ještě neměli data z COBE. Dokonce jsem dostala malý dalekohled, kterým jsem koukala na krátery na Měsíci z balkonu v Brně. Samozřejmě nejlepší byly letní noci na chatě v Beskydech! To jsem mohla zůstat vzhůru, abych viděla Mléčnou dráhu.
Detská predstava o budúcom povolaní a profesia, pre ktorú sa nakoniec
človek rozhodne často nebýva tá istá. Nezvažovali ste aj iné povolanie?
Hm popravdě na konci gymnázia mě ani nenapadlo jít dělat něco jiného. Měla jsem štěstí, protože jsem v okolí měla hodně kamarádů, kteří se rozhodli studovat podobná témata. No a rodiče mě naštěstí nikdy neodrazovali, takže mě ani nenapadlo podávat přihlášky jinam než na astrofyziku.
Jiří Grygar zhrnul nutné predpoklady pre kariéru profesionálneho astronóma nasledovne: nadanie pre matematiku a fyziku, aktívna znalosť minimálne jedného svetového jazyka, a okrem toho dôslednosť, vytrvalosť a mimoriadna húževnatosť. Súhlasíte s tým? Čo potrebuje astronóm po vyštudovaní, aby sa presadil v aj medzinárodnom meradle?
Jedna věc, se kterou nesouhlasím je slovíčko talent. Je ohromně jednoduché se za něj schovat, ale ve skutečnosti 99% lidí akademické dráhy dosáhne jen těžkou prací. Talent vám nepomůže naučit se řešení matematických problémů, nicméně jejich neustálé procvičování ano. Jedna z vlastností, která tu chybí je jakási schopnost marketingu.
Vybavuji si konferenci, kde se soutěžilo o nejlepší příspěvek. Nevyhrál nejlepší vědecký příspěvek, ale nejlépe podaný. A na to se často zapomíná. Schopnost sestavit správně prezentaci, zaujmout vystupováním. V pódiu sedí taky jen lidé a po deseti příspěvcích už nikdo nechce vidět prezentaci, kde přednášející mluví do země a má prezentaci zahlcenou rovnicemi. K tomu se samozřejmě přidává schopnost plynule mluvit anglicky. Na některých zahraničních univerzitách se to stalo součástí vědecky zaměřených oborů, což je super. Schopnost dobře a srozumitelně vystupovat je k nezaplacení.
Aj vyštudovaný astronóm zvyčajne začína ako amatér. Ako to bolo u vás?
Myslím, že to můžu jen potvrdit. Člověk si takhle amatérsky koukal na oblohu a četl naučné knihy a najednou to byla jeho práce.
Mali ste v začiatkoch vzory, osobnosti, ktorých ste obdivovali a boli pre vás inšpiráciou?
Dobrá otázka, myslím, že jsem neměla žádnou vyslovenou ikonu, ale hodně velký respekt si dle mého názoru zaslouží Jocelyn Bell. Už kvůli tomu, že s vědou nesekla, i když za její objev získal Nobelovu cenu její supervizor a ona samotná byla jaksi pozapomenuta. Tohle chce velké osobní odhodlání.
Čo bolo pre vás v tom období hlavným zdrojom informácií o vesmíre? Vyhral internet a prehrala kniha?
Tohle je těžká otázka. Pro fakta půjdu rozhodně do knihy. Pokud si potřebuji ověřit nějakou rovnici nebo teorém, jednoznačně kniha, nicméně co se týká novinek a press releasů, internet kvůli rychlosti nejde porazit. Popřípadě pro čtení článků... všechno je elektronicky.
Počas vysokoškolských štúdií ste sa aktívne venovali popularizácii astronómie na viacerých frontoch. V roku 2008 ste začali sprevádzať návštevníkov brnenskej hvezdárne nočnou oblohou. Je medzi dnešnou mládežou záujem o vesmír?
Tak mě napadá, že už je to pěkných pár let! V podstatě skoro každý den někdo na pozorování přišel, tedy pokud byly podmínky. Mám pocit, že to kolikrát bylo prostě romantické první rande, ale koneckonců proč ne. Nemyslím si, že by zájem o vesmír nebyl, jen je poměrně málo lidí, kteří si pak astronomii zvolí jako kariéru. Respektive je jich méně než těch, co zajdou na hvězdárnu. Vzpomínám si na pozorování Slunce, které jsem měla s chlapeckou třídou ze střední pedagogické. Ti byli vyloženě do vesmíru zapálení, to bylo strašně super.
Dokázali vás niekedy návštevníci svojimi otázkami dostať do úzkych?
Vlastně ano, ale ne kvůli záludnosti. Na hvězdárnu přijdou i lidé, kterým se líbí hvězdné nebe, ale mají radši astrologii než astronomii, a ptají se na otázky ohledně horoskopů a podobných témat. Na tyhle otázky je samozřejmě těžké odpovídat, protože nemůžete někomu říct, že jeho vnímání světa je mylné. Ten člověk tomu skutečně věří a jeho názor za 50 minut nezměním. Vždycky jsem se snažila odpovědět nějak důstojně, abychom se nedostali do diskuse, která by znechutila návštěvu ostatním. Naštěstí se nikdo nepřišel vyloženě pohádat.
Asi nejzapeklitější v tomhle směru byl telefonát, před rokem 2012, v roce 2010, kdy se pán na telefonu dožadoval abych mu vysvětlila, kde je Merkur. Když jsem ho chtěla odkázat na záběry z družice SOHO, bylo CCD na družici zrovna ve výpadku, což dle jeho názoru znamenalo, že zakrýváme skutečnost, že Merkur zmizel, v roce 2011 zmizí Venuše a v roce 2012 Země. Zajímalo by mě, co dělá teď v roce 2021, když jsme teda nezmizeli. Taky mě obvinil ze spolupráce z CIA. Vlastně je to docela srandovní historka, na kterou ráda vzpomínám.
Popri tom ste zvládali i dalšiu aktivitu. Tou bolo písanie vedecko-populárnych článkov. Začali ste prispievať do prestížneho časopisu National Geographic. Ako začala vaša spolupráca?
Spolupráce s National Geographic vlastně začala docela vtipně. Četla jsem jejich články a pak jsem si u jednoho o VLT v Chile všimla chyby. Nedalo mi to a říkala jsem si, že bych je na to chtěla upozornit, protože NG mám ráda a nechci, aby vypadali hloupě. Poslala jsem jim e-mail a oni si obratem vyhledali, kdo že je to opravuje. Nějakou dobu před tím jsem psala cestopisné články, takže když si mě vyhledali, zjistili, že jsem astrofyzička a že mám zkušeností s psaním článků pro časopisy a internetová média. Tak mi nabídli spolupráci. Bylo to fajn odreagování a docela jsem se kreativně vyžila nad vymýšlením témat. Jeden z mých nejoblíbenějších a myslím i nejčtenějších článků byl na téma fyzikální nesmysly ve sci-fi filmech. Ohromně jsem se při jeho psaní bavila. Poslední článek jsem pro ně napsala v roce 2014 a pak jsem dva roky ještě psala pro TV Prima Zoom.
Vaša kreativita sa uplatnila aj v rámci Fyzikálneho korešpondečného seminára (FYKOS) pre talentovaných stredoškolákov. Boli ste autorkou seriálu o astronómii a astrofyzike v jednom ročníku. Spoznali ste len o niekoľko rokov mladších študentov od vás. Ako ste sa k tomu dostali? Bola to zaujímavá skúsenosť?
Rozhodně to byla zajímavá zkušenost. Dostala jsem se k ní přes kamarády z Matematicko-Fyzikální Fakulty UK, se kterými jsem se znala od střední školy. Pomocná ruka se vždycky hodí, takže nevadilo, že jsem v danou chvíli v Brně. Jsem zastánce toho, že nejlepším zrcadlem vlastních znalostí je zkusit je předat dál. Už jen psaní seriálu mi pomohlo utřídit spoustu znalostí. A samozřejmě je zajímavá zkušenost, když člověk zjistí, že neumí odpovědět na spoustu otázek. Krása práce se studenty, kteří měli skutečně o fyziku zájem samozřejmě spočívala v tom, že člověk nemusel koukat na znuděné obličeje. Výzvou bylo tomuhle publiku poskytnout něco nového, originálního.
Diplomovú prácu ste písali v angličtine, čo v minulosti nebývala bežná prax. Pred takými 30 rokmi mnohí mali so zvládnutím cudzieho jazyka ťažkosti. Ale časy sa zmenili. Čo vám pomohlo prekonať jazykovú bariéru?
Měla jsem štěstí na velmi slušnou výuku angličtiny na gymnáziu, což byl super základ. Když mi bylo 14, jela jsem na školní výlet do Londýna a Skotska a tam jsme se prostě museli domluvit s rodinami, u kterých jsme přespávali. To bylo asi největší nakopnutí k rozmluvení se. Bez toho by to prostě nešlo. Velkou motivací byla záliba v knížkách o Harrym Potterovi. Nechtěla jsem čekat půl roku na český překlad, tak jsem prostě musela číst v angličtině. Začala jsem dokonce překládat noviny ze světa Harryho Pottera pro české servery. Díky tomu jsem si samozřejmě rozšířila slovní zásobu, což byla skvělá investice do budoucna.
Hodně mi pomohl i pobyt v San Franciscu na jazykové škole, kde jsem strávila měsíc. To už byla pochopitelně znatelná finanční investice, nicméně komukoliv, kdo se chystá na jazykový kurz do zahraničí bych doporučila ať si přišetří a jede tam, kde opravdu nikdo nebude mluvit česky nebo slovensky. Protože všichni okolo byli z různých koutů světa, musela jsem i volný čas přepnout do angličtiny a pak už to šlo samo.
Začínám mít spíš opačný problém; neintegrovat anglické fráze do češtiny, protože ne všichni rozumí. Obzvláště ne kolokviálním výrazům. Zatím to jde, docela se hlídám, ale deset let života v zahraničí jde poznat.
Štúdium astronómie a astrofyziky na Masarykovej univerzite v Brne ste úspešne ukončili v roku 2011. Bolo to náročné? Nenastala situácia, že by ste to chceli vzdať?
Na konci magisterského studia to byl docela boj, protože jsem se rozhodla studovat v zahraničí. Nicméně dostat se do zahraničí nebylo tak snadné. Strávila jsem dny a noci nad přihláškami a motivačními dopisy, jen abych dostala spoustu zamítnutí. V té době jsem si vážně nebyla jistá, jestli se mi povede studovat doktorát. Chyběly mi mezinárodní zkušenosti a stáže, nicméně mám pocit, že situace se v ČR změnila k lepšímu a studenti jsou víc motivovaní vyjet na vědeckou stáž do zahraničí po čas magisterského studia. Tahle zkušenost je k nezaplacení. Nakonec jsem zúročila kontakt z jedné konference Mezinárodní Astronomické Unie (IAU), na kterou jsem se dostala díky grantu. Takže pokud někdo chce radu, jak se dostat do zahraničí: Seznamovat se a hledat místa jako astronomické tábory v zahraničí nebo stáže. Je to nejlepší investice do budoucna.
Odporúčate astronomické tábory a stáže. V roku 2009 ste sa zúčastnili Letnej školy astronómie v Belehrade. Ako sa dá na takú akciu dostať? Čo vám účasť dala?
Letní škola a astronomické tábory jsou trochu rozdílné instituce. Na Astronomický tábor, jakých je v Čechách a po světě nemálo se dá dostat jednoduše přihláškou a někdy na základě napsaného motivačního dopisu. Na druhou stranu Letní (nebo zimní) školy astronomie jsou určeny pro profesní astronomy nebo studenty astronomie. Bělehrad byla moje první Letní škola, poprvé jsem měla šanci prezentovat svojí práci ve formě posteru, což byla nová zkušenost. Bělehrad byla poměrně snadno dostupná škola, co se týče poplatků, takže ji univerzita mohla zaplatit i pro bakalářské studenty.
Největší přínos pro mě měla Letní škola pořádaná Mezinárodní Astronomickou Unií (IAU) v Arménii. Dostala jsem plné stipendium, a tudíž mi IAU hradila všechno od letenek po vízum, stravu a ubytování. Potkala jsem tam astronomku z Polska, která studovala na Tenerife a když jsme se bavili o shánění Ph.D. pozic, vzpomněla si na mě a poslala mi odkaz na volné pozice na Tenerife. A díky tomuhle jsem se dostala na doktorát do Španělska. Koneckonců většina konferencí a letních škol je právě o navazování kontaktů, které se zúčtují v budoucnosti. Ona astronomka z Polska, Agnieszka, byla pak dva roky mojí spolubydlící na Tenerife.
Nakoniec to teda vyšlo a sťahovali ste na Kanárske ostrovy. Tu ste pokračovali doktorandským štúdiom na Instituto di Astrofisika de Canarias. Bola to veľká zmena vo vašom živote?
Řekla bych, že přestěhování se na Tenerife a možnost být součástí velkého astronomického institutu byl milník v mé kariéře. Najednou nebylo okolo 20, ale 200 astronomů, člověk zjistil, jak to vypadá když se staví dalekohledy, najednou bylo všechno blíž, nejenom vzdálený koncept.
Živě si vybavuji, že jsem po příletu do Španělska neuměla o moc víc španělsky než Buenos Dias a Gracias. Najednou jsem musela vyřešit věci, které jsem v životě neřešila, v jazyce, kterému jsem nerozuměla. Vlastně i triviality jako návštěva lékaře se staly výzvou. Na druhou stranu mě to naučilo přiznat si, že někdy nemá smysl dělat věci sama a je snazší požádat o pomoc. A to je jedna z věcí, co považuji za největší přínos přestěhování, protože doteď jsem svědkem toho kdy spousta lidí má strach zeptat se a ukázat, že něčemu nerozumí. A přitom nerozumět všemu je naprosto normální, opak je výjimkou.
Velká změna byla samozřejmě v okamžité orientaci na výzkum. Stipendium, které jsem získala mi umožnilo přeskočit jakékoliv přednášky nebo povinnosti učení a mohla jsem se plně koncentrovat na téma výzkumu. Najednou jsem se musela zlepšit i v tom, jak nakládám s vlastním časem.
Čo ste si zvolili za predmet vášho výskumu a prečo?
Zvolila jsem si výzkum variability jasu Seyfertových galaxií. A proč? Dobrá otázka. Pozorování okolí černých děr je zajímavé téma samo o sobě. Je tam ukryto trochu tajemství… "co se asi děje za tím vším prachem?" Navíc tam byla spousta statistiky. Tak nějak si ráda vybírám věci co mi nejdou, statistika byla vždycky jednou z nich. Tak jsem se rozhodla do ní skočit po hlavě. Vlastně až tak daleko, že mě dneska živí!
Zhodovala sa vaša predstava o práci astronóma s realitou po získaní diplomu?
Myslím, že největší překvapení bylo množství byrokracie. Proposaly na pozorování, proposaly na granty na pozorování, cirkulování draftů článků. Měla jsem pocit, že půlka mojí práce je papírování a skutečná věda měla sotva druhou půlku.
Akých bolo tých päť rokov?
Hodně jsem se naučila, jednak z hlediska astrofyziky, ale i z hlediska praktické existence v cizí zemi. Taky jsem zjistila, že žít na ostrově uprostřed ničeho ve skutečnosti není můj sen. Každopádně práce na IAC (Instituto de Astrofisica de Canarias) byla v mnoha ohledech fantastická. Některé semináře, ač ne přímo z mého oboru, byly nabité informacemi, každý týden se něco dělo, člověk si opravdu připadal v centru výzkumu.
Spomenuli ste Jocelyn Bellovú, objaviteľku prvého pulzaru. Skúmaniu vesmíru sa v minulosti venovali prevažne muži. Platí to aj v súčasnosti, sú muži stále v prevahe?
Záleží na stádiu studia. Na doktorandském studiu je to často napůl, ale na postdoc se poměr začne měnit. Často za to může jednoduše nestabilita zaměstnání, která se často nedá sloučit s rodinou. Znám nejeden případ, kdy oba partneři změnili povolání z vědce na softwarového inženýra nebo data scientist, aby byli schopni založit rodinu.
Máte obľúbený citát na astronomickú tému?
Ne úplně astronomický, a ne úplně citát, je to věta, co jsem potkala na workshopu kreativního psaní: "Svět je příliš kulatý na to, abychom seděli v koutě." Tak nějak mi to vystihuje lásku k poznávání a cestování.
Teraz ste mi trocha nahrali na ďalšiu otázku. Precestovali ste mnoho krajín sveta, hviezdna obloha je nepochybne odlišná z Islandu či z Indie. Pohľad z ktorého miesta bol pre vás pamätný a čím?
Když tak přemýšlím, napadá mě několik míst, pro různé důvody.
Zmíněná Indie, konkrétně Himaláje, je naprosto magická. Zažila jsem tam fantastické Perseidy v 5500 metrech nad mořem. Měli jsme namířeno na oblíbenou šestitisícovku Stok Kangri a část skupiny se courala, tak jsem při čekání na ně pozorovala fantastické divadlo padajících hvězd mezi šestitisícovkami. Bohužel díky couravé skupině jsme výpravu obraceli asi sto metrů pod vrcholem, takže si budu muset výstup zopakovat, ať si konečně užiji ten ikonický východ slunce nad Himalájemi.
Naprostý úžas bylo první shlédnutí jižní oblohy. Nov a fantastická Mléčná dráha v Botswaně, včetně Jižního kříže a potom zatmění Měsíce u Spitzkoppe v Namibii, mezi naprosto fantastickými skalními útvary. Ohromně ráda bych se na jižní oblohu zajela podívat znova, ta novota jen tak neomrzí.
Samozřejmě nemůžu zapomenout na Kanárské ostrovy, konkrétně La Palmu. To bylo poprvé v životě, kdy jsem viděla Mléčnou dráhu vrhat stín (pravda, je vidět jen pokud máte ruku těsně nad zemí, ale vidět je) a zodiakální světlo tak jasné, že jsem nemusela fotky zpracovávat kus dne, aby z toho něco vylezlo. Na La Palmě je temná obloha chráněná a vždycky si říkám, že takových míst by mělo být víc. Hlavně když vidím světelné show a nasvícené památky, přemýšlím, jestli je to potřeba.
No, a nakonec severní Norsko, za polárním kruhem. Začátkem března, těsně před pandemií jsem vyrazila na skialpy a zimní lezení do Norska a hned v den mého příletu mě pozdravila polární záře. Pravda to sice nejsou hvězdy, ale zanechalo to ve mě hluboký dojem! Před tím jsem si nedokázala představit, jak rychle se polární záře vlní a jak je jasná. Hlavně ta jasnost, i když nám místní tvrdili, že je slabá, byla to fantazie!
Popri vášni k hviezdnej oblohe, máte ešte jednu ďalšiu, a tou je horolezectvo. Čím vás oslovilo?
Lezení po horách je vlastně takovým řešením problémů. Člověk si vymyslí kopec, najde literaturu o cestách a mapy a pak se snaží zjistit, jestli na to sám má. A hlavně v každém momentu se prakticky soustředím na další krok. Kombinace fyzických schopností a schopnosti přemýšlet o terénu a vyhodnocovat riziko je zajímavý mix. A nahoře odměna v podobě parádního výhledu. A hlavně je to parádní odreagování od sezení u počítače prakticky non stop. Na kopcích je minimální signál, na chatě se zhasne v deset večer a život plyne tak trochu jinak.
Svoju prácu snov ste nakoniec opustila. Bolo to ťažké rozhodovanie?
Ano a ne. Astronomie se jako ostatní vědy potýká s podfinancováním, což způsobilo dost extrémní trh práce. Najednou nebyly vypsány postdoc pozice na pár let, ale jen na pár měsíců. Půlrok nebyl výjimkou. Na půlrok se ale jen těžko přestěhujete, protože normální nájmy dostanete minimálně na rok. Hlavní motivací pro odejití se tak stala touha po vlastnictví mé světočáry, bez nutnosti záviset na grantových agenturách.
Občas mi chybí ten moment, kdy si člověk řekl že posouvá vědění lidstva o mini krůček dál, hodně mi chybí pozorování a noci na observatořích. Nicméně když se ohlédnu zpět, nelituji svého rozhodnutí. Jen proto, že už nedělám vědu profesně, neznamená, že mě stále nezajímají novinky z astronomie a astrofyziky. Naopak, teď je čtu s velkou chutí, protože je to hobby a ne povinnost. A přesně tohle je prima pocit. Že mám čas na hobby, že mám volné víkendy a že nemusím řešit, kam se budu stěhovat za půl roku, tedy pokud to sama nebudu chtít.
Poslední roky se hodně mluví o psychickém zdraví doktorandských studentů a postdoců, právě kvůli neustálé nejistotě a ohromnému tlaku ze všech stran. Myslím, že jsem se nikdy v životě necítila víc vystresovaná jak poslední půlrok před odevzdáním své závěrečné práce. Nakonec jsem jednoho dne bookla letenku do Japonska, odletěla s malou krosnou a laptopem "baťůžkařit" a práci odeslala z malého hostelu pod horou Fuji. Ten moment odeslání byl prakticky vysvobozením, což přispělo k rozhodnutí astronomii opustit. Pokud mě něco stresuje do téhle míry, nemá smysl se toho držet, protože i psychické zdraví máme jen jedno.
Čomu sa venujete v súčasnosti?
Pořád si hraji s daty! Jen jsou to teď data internetová. Momentálně dělám data analytics/data science pro AdTech (reklamní technologie) firmu v Mnichově. Máme parádní tým a hromadu příležitostí zkoušet nové postupy, jak zpracovávat data z internetového vesmíru. Vlastně je super mít po ruce několik TB dat denně bez toho, aby člověk musel psát přihlášku na pozorovací grant!
Takže vyštudovaný astronóm sa dokáže uplatniť aj vo svete biznisu. Viete si predstaviť, že by ste sa vrátili k vedeckému výskumu a pokračovali v skúmaní čiernych dier?
Popravdě je to sice lákavá představa, ale když si vzpomenu na nekonečnou administrativu, psaní grantů a pozorovacích proposalů, asi už bych se nevracela. Snad jen pozorovací noci a první zpracování dat, kdy člověk doufal že detekoval něco opravdu zajímavého, to je jediné, co mi skutečně chybí.
Máte nesplnený sen v súvislosti s astronómiou?
Pozorování s ALMA nebo on site scientist pro Ice Cube. ALMA protože vidí věci, o kterých se nám skoro ani nesnilo a Ice Cube... kdo by nechtěl pozorovat na jižním pólu? Slyšela jsem, že tam je zajímavé lezení (ostatně i v Chile), tak by to bylo jednoduše spojením příjemného s užitečným!
