Zoznámte sa s ...

V roku 1994 patril 35 cm teleskop nepochybne k tým väčším a kvalitnejším prístrojom aké vlastnili amatéri. Zaobstaranie takéhoto ďalekohľadu, ako i k nemu potrebnej paralaktickej montáže bolo zrejme finančne nákladné. Ako sa ti to podarilo? Sponzori u astronómov zvyčajne neklopú na dvere ...

Na zmiňovaný 35 cm dalekohled jsem si musel nejprve vydělat a našetřit. Stál mě tehdy asi 8 měsíčních platů, což pro mě nebyl až tak neřešitelný problém našetřit, vzhledem k tomu, že nejsem utrácivý člověk. Navíc vlastnit a moci používat takto poměrně velký dalekohled byl pro mě v té době velký "sen" a to pak není problém šetřit a šetřit ... Rozdíl při pohledu přes něj oproti 13 cm Newtonu, který jsem používal do té doby, byl obrovský.

Získat více než 2 magnitudy na dosahu mi umožnilo pozorovat mnohem vetší počet slabších komet, supernov, o deep-sky objektech nemluvě. Objekt, který byl ve 13 cm dalekohledu "vidět", tak v 35 cm dalekohledu se daly prohlížet detaily v jeho struktuře (například ramena u spirálních galaxií). No prostě ten dalekohled naprosto splnil mé očekávání. Měl tzv. Dobsonovu montáž, což ovšem na vizuální pozorování dostačovalo. Pořídit si odpovídající paralaktickou montáž, která by takový dalekohled "kvalitně nesla" a k tomu CCD kameru bylo však naprosto mimo mé tehdejší finanční možnosti.

Někdy o 5 let později se však naskytla možnost zapůjčit si poněkud starší, ale stále dobře funkční CCD kameru SBIG ST-6V, která byla před tím několik let používána na observatoři v Ondřejově. Díky ochotě Mgr. Petra Pravce a doc. Marka Wolfa jsem ji dostal zapůjčenou a intenzivně ji používal po dobu téměř 7 let. Než jsem ale mohl pomýšlet na pozorovaní pomocí CCD kamery, bylo nutné zakoupit paralaktickou montáž.

Před rokem 2000 byl ovšem velmi omezený výběr montáží potřebné nosnosti a jejich cena se pohybovala v řádu statisíců korun. Vybral jsem proto ještě únosně drahou montáž, kterou vyráběla firma Meade pro svoje 16" Starfindery. Díky tomu, že jsem v šetření pokračoval i po zakoupení vlastního dalekohledu a montáž se za výrazné pomoci mého známého podařilo dovézt přímo z USA za cenu nižší, než byla cena pro Evropu, nemusel jsem si půjčovat... Na rozdíl od dalekohledu byla pro mě tato montáž naprostým zklamáním. Nebylo s ní možné pořídit kvalitní expozice o délce ani 10 sekund, natož pak minutové... Bylo nutné ji za pomoci techniků brněnské hvězdárny upravit. Pak ustála kvalitně alespoň 30 s expozice.

Co se týče sponzorů, tak jsem je aktivně nikdy nehledal, ale přesto mě v roce 2006 finančně podpořily dvě české firmy zabývající se prodejem resp. výrobou astronomické techniky (SUPRA Praha, spol. s r.o. a Moravské přístroje, a.s.) tím, že mi zaplatily asi 75 % ceny CCD kamery MII G2CCD-1600.

Spomínajme ešte trocha - je leto 1994 a všetci pozorovatelia komét majú svoje prístroje zaostrené na Jupiter. Sledujú astronomickú udalosť roka - dopad kométy Shoemaker-Levy 9 na najväčšiu planétu našej slnečnej sústavy. Nepochybne si túto výnimočnú udalosť sledoval tiež, otázkou je, či to už bolo cez nový 35 cm teleskop?

To jsem bohužel nestihl. Dalekohled jsem si přivezl od jeho výrobce pana Drbohlava až koncem října 1994. Dopad fragmentů jádra zmiňované komety na Jupiter jsem samozřejmě pozoroval, a to 13 cm dalekohledem. Neočekávalo se tehdy, že stopy v Jupiterově "atmosféře" budou tak výrazné. Nakonec nejen k jejich spatření, ale i k prohlížení jejich detailů a postupného vývoje z mírně oválných velmi tmavých skvrn na velmi protažené téměř pásy postačovaly i poměrně malé dalekohledy. Byl to opravdu obrovský zážitek. Dodnes mám schované spousty kreseb, které jsem tehdy pořídil.

Pozorovania komét ti neskôr priniesli celosvetové uznanie. Spomenieš si, ktorá bola úplne prvá?

Jak jsem již uvedl, nejprve to byly meteory a proměnné hvězdy, ale zároveň mě velmi lákalo vidět nějakou kometu. Je potřeba si uvědomit, že ačkoli je to jen nějakých 25 let nazpět, nebyl internet a nebyl snadný ani jiný přístup k rychlým informacím. Komety byly v té době objevovány často astronomy-amatéry, a to poblíž období jejich nejvyšší jasnosti. Než jsme se o kometě dozvěděli, trvalo to většinou mnoho týdnů, a to už kometa často zeslábla či zmizela v záři Slunce či na jižní obloze. Ani přístrojové vybavení nebylo takové, jaké je dostupné dnes. Byli jsme tedy odkázáni na jasné komety, které vydržely delší dobu v rozumných pozorovacích podmínkách.

Svého prvního pohledu na kometu jsem se dočkal v roce 1985, byla to kometa Hartley-Good, dnes nese označení C/1985 R1 (Hartley-Good). Viděl jsem ji na brněnské hvězdárně 15 cm refraktorem, ukázal nám ji tehdejší pracovník hvězdárny a planetária Dr. Zdeněk Okáč. Vypadala jako difúzní "obláček" o jasnosti cca 9 mag s náznakem protažení či ohonu. Nemohl jsem se na ni vynadívat ... Museli jsme ale s kamarádem na autobus zpět domů do Lelekovic a tak jsem si ji jen zakreslil do pozorovacího deníku ...

První pozorování komety, které obsahovalo určení jasnosti komy a jejího průměru jsem učinil zhruba o půl roku později, v roce 1986 a jednalo se o slavnou kometu 1P/Halley. Neviděl jsem ji ale bohužel mnohokrát a tak první kometou, do jejíhož pozorování jsem se pustil naplno, byla kometa C/1987 P1 (Bradfield), tehdy označená 1987s. Získal jsem mnoho desítek odhadů její jasnosti, průměru komy a délky ohonu. Byla pozorovatelná několik měsíců, dosáhla jasnosti vyšší než 5 mag a zdobil ji pěkný ohon, který se táhl téměř přes celé zorné pole triedru. Od té doby jsem se pustil do pozorování komet (po dobu asi 20 let) opravdu naplno ...

       

Kresba: K. Hornoch               

Prv než si začal využívať výhody CCD kamery na fotometriu, robil si odhady jasnosti premenných hviezd, či komét vizuálne. Tieto tvoje odhady sú povestné presnosťou 0,03 magnitúdy! Je naozaj možná až taká neuveriteľná presnosť?

Je pravda, že jsem zmiňovanou přesnost poměrně běžně dosahoval, občas i lepší, samozřejmě pouze při určování jasnosti objektů hvězdného vzhledu. U objektů difůzních to dost dobře možné není. Vždy jsem se snažil dělat astronomii pořádně a to samozřejmě platilo i u odhadování jasností (či přesněji řečeno vizuální fotometrie). Ke zvýšení přesnosti vede samozřejmě především praxe a trénink. Snažil jsem se srovnávat jasnost dvou hvězd, které se na první pohled zdály naprosto stejně jasné. Srovnával jsem je tak dlouho, až jsem se byl schopný rozhodnout, která z nich je slabší a která jasnější. To vedlo ke zmenšení velikosti odhadního stupně, tedy menšího rozdílu jasnosti, který jsem byl ještě schopen rozpoznat.

Nejmenší velikosti odhadního stupně jsem dosahoval okolo 0,03 mag, což při použití několika srovnávacích hvězd vedlo k nejistotě určené jasnosti pouze několik setin magnitudy. Při kombinaci tak malého odhadního stupně a tradičně používaném počtu max. 4 odhadních stupňů byl ovšem velký nedostatek vhodných srovnávacích hvězd. Tento problém jsem vyřešil tím, že jsem používal běžně 10-15 odhadních stupňů a v případě nedostatku srovnávacích hvězd podobné jasnosti i více. Samozřejmě muselo platit, že 15 odhadních stupňů znamená 5x větší rozdíl v jasnosti než rozdíl v jasnosti popsaný rozdílem 3 odhadních stupňů. Může se to zdát složité tohoto dosáhnout, ale po létech tréninku to opravdu není velký problém.

V roku 2002 pribudlo pod označením A46 do zoznamu pozorovacích staníc MPC (Minor Planet Center) nové miesto - Lelekovice. Ako sa k observatóriám ako je Kleť, Ondřejov, či Modra dostala malá moravská obec?

Oficiální MPC kód observatoře přiděluje Minor Planet Center. Kód však není přidělen na základě nějaké předchozí žádosti, nýbrž na základě pořízení prvních přesných astrometrických měření pohybujících se objektů. Ty se odešlou do MPC spolu s přesnými souřadnicemi a nadmořskou výškou pozorovacího stanoviště. Většinou během několika dnů jsou pak měření publikována včetně přiděleného kódu pro nové pozorovací stanoviště a jeho souřadnic. V mém případě to byly pozice komety 217P/2001 MD7 (LINEAR) a planetky (1730) Marceline změřené v noci 8./9. 3. 2002. Pozice z mých snímků tehdy změřila Lenka Kotková pomocí programu Aphot, který vytvořili Petr Pravec a Miroslav Velen pro ondřejovskou observatoř.

Svoje snímky jsem začal proměřovat sám nedlouho poté - jakmile jsem tento program a vhodné astrometrické katalogy získal od mého současného šéfa Petra Pravce. Astrometrii jsem se věnoval jako vedlejšímu produktu mých fotometrických měření, a to především komet. Celkově bylo ze stanice A46 Lelekovice získáno přes 9000 pozičních měření komet a přes sto pozic planetek a TNO. Nejvíce pozičních měření komet (5397) jsem získal v roce 2003, přičemž všechny ostatní stanice na světě získaly dohromady necelých 37000 pozic komet. V té době však došlo k tomu, že pozičních měření pro většinu komet bylo k dispozici více, než bylo třeba pro přesné určení jejich drah. V dalších letech jsem tedy tato měření postupně omezoval. Stanice A46 v současné době již patří minulosti. Po mém odstěhování z Lelekovic po ní zůstalo 6 děr (po šroubech, kterými byla připevněna montáž dalekohledu na plochu dvorku za domem), výše zmíněná poziční měření a spousta krásných vzpomínek ...

V tom istom roku 2002 sa ti podaril husársky kúsok, za ktorý by sa nehanbili mnohí profesionáli. Objavil si novu v galaxii M 31. Dnes máš takých objavov na konte vyše 170. Mnohé objavy sú dielom náhody a nie výsledkom cieleného úsilia. Ako to bolo v tomto prípade?

Mým hlavním pozorovacím programem bylo v té době měření jasností a přesných pozic komet. Jelikož šlo o rutinní získávání mnoha set snímků komet měsíčně, chtěl jsem si pozorování zpříjemnit něčím neobvyklým, pokud možno objevem dosud neznámého objektu. Při konkurenci velmi dobře vybavených profesionálních astronomů a velkého množství astronomů-amatérů to však nebyl snadný úkol.

  

Foto: K. Hornoch 

V jedné letní noci roku 2001 jsem si pro radost pořídil několik snímků okolí jádra galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy. Napadlo mě, že by tam teoreticky mohla být zachycena nova, ale neměl jsem dostatek času na detailní prohlídku snímků (ráno jsem musel do práce) a rovněž jsem neměl k dispozici žádné referenční snímky. Neuběhl ani den a z cirkuláře Mezinárodní astronomické unie jsem se dozvěděl, že američtí astronomové objevili novu v této galaxii. Za použití jimi uveřejněných souřadnic jsem ji vyhledal i na vlastním snímku z předešlé noci. K prvnímu objevu tehdy nechybělo mnoho.

Trvalo pak další rok, než jsem se odhodlal pořídit další sérii snímků této galaxie, a to již s jasným záměrem hledat dosud neobjevené novy. A právě na snímcích z noci 3./4. srpna 2002 se mi podařilo nalézt objekt o jasnosti 17,0 mag, který nebyl zachycen na snímku z předešlého roku. Na potvrzení, že se jedná o reálný objekt a jeho následném výzkumu se podílelo několik observatoří jak z České republiky (především Ondřejov), tak z Itálie, Japonska a USA.

Více jak měsíc po objevu se týmu kolem A. Filippenka (USA) podařilo pomocí třímetrového dalekohledu na Lickově observatoři pořídit spektrum tohoto objektu a definitivně potvrdit, že se skutečně jedná o novu v galaxii M 31. Zpráva o objevu byla publikována v cirkuláři Mezinárodní astronomické unie č. 7970 dne 14. září 2002. Po tomto prvním úspěchu jsem začal pořizovat snímky vybraných polí galaxie M 31 každou jasnou noc jako doplněk k hlavnímu pozorovacímu programu.

Podle hesla "první vyhrání z kapsy vyhání" (první objev jsem zaznamenal hned v první noci, ve které jsem se o to cíleně snažil) se mi podařilo najít v pořadí druhou novu až po mnoha desítkách pozorovacích nocí a pořízení více než tisíce vyhledávacích snímků, v ranních hodinách 26. června 2003.

A kde sa vzal samotný nápad?

Jak jsem již zmiňoval, byl to takový okamžitý nápad zpestřit si rutinní pozorování. Rozhodně jsem tehdy netušil, že se extragalaktickým novám budu věnovat spoustu dalších let a že je budu hledat na snímcích nejen svých, ale i pořízených velkými dalekohledy... Postupně jsem si osvojil techniku jejich efektivního vyhledávání, získávání přesné fotometrie a zaměřil se i na několik dalších galaxií. V posledních cca 5 letech patří moje databáze světelných křivek nov zejména v M 31 k nejbohatším na světě a je proto často využívána zahraničními kolegy například k jejich klasifikaci pomocí maximální dosažené jasnosti a rychlosti slábnutí. Vedle spektrálního typu je to další základní parametr, podle kterého novy třídíme. Na těchto výsledcích má svůj podíl i několik mých kolegů, kteří za účelem fotometrie již objevených nov pořizují snímky, které zpracovávám a proměřuji. Z jednorázového zpestření rutinního pozorování se tak stal úspěšný pozorovací program.

Od získania MPC kódu si sa plným elánom pustil do pozorovaní. V roku 2003 si získal vyše 5 tisíc pozícií komét, čím si tromfol všetkých - amatérov i profesionálov. A tento fakt zaujal i na druhej strane Atlantiku. Pacifická astronomická spoločnosť, ktorá každoročne oceňuje mimoriadne výkony v astronómii, prisúdila cenu pre najlepšieho amatérskeho astronóma za rok 2006 práve tebe. A dodám, úplne zaslúžene. Ako si sa to dozvedel?

O udělění ceny jsem se dozvěděl z dopisu, který mi zaslala Pacifická astronomická společnost. Do okamžiku otevření onoho dopisu jsem o udělení této ceny neměl ani nejmenší tušení, takže jsem byl opravdu hodně překvapen.

Foto: The Astronomical Society of Pacific                          

Pražský kongres IAU (Medzinárodná astronomická únia) v lete 2006 je pamätný pre vyradenie Pluta z "klubu" planét, ale pre teba sa stal nezabudnuteľným z iného dôvodu. Vrcholné stretnutie astronómov z celého sveta nie je určené pre verejnosť a nie je ani bežné, aby sa ho zúčastnili amatérski astronómovia. Ty si patril medzi pozvaných, tu si preberal spomínanú cenu. Aké to bolo?

Bylo to samozřejmě příjemné, ale zároveň jsem byl nervózní z toho, abych nepokazil děkovací řeč - sice poměrně krátkou, ale v angličtině. Přeci jen mi byla předána před zraky několika set astronomů z celého světa a tak jsem nechtěl něco zkazit. Nakonec to myslím dopadlo dobře. Určitě i díky podpoře několika přátel a kolegů českých astronomů, kteří se přišli na předání podívat. Za všechny bych jmenoval Jiřího Grygara, Ivoše Míčka a Evu Markovou.

Foto: K. Hornoch                               

Odpoledne po předání jsem strávil na slavnostním obědě, na který mě pozvali představitelé Pacifické astronomické společnosti. Po obědě jsem měl domluvenu schůzku s Danielem Greenem z Centrály pro astronomické telegramy, se kterým jsem se znal dlouhá léta díky zasílání pozorování pro publikaci v IAUC a také International Comet Quarterly. Osobně jsme se ale setkali až v Praze na Kongresu IAU. Díky velké publicitě Kongresu IAU se novináři dozvěděli i o udělení této ceny a tak jsem do večera poskytl spoustu rozhovorů. Večer a noc už jsem ale trávil podstatně klidněji - pozorováním na 65 cm dalekohledu v Ondřejově, což bylo skvělé odreagování po opravdu náročném dni.

V roku 2006 si sa oficiálne pridal k profesionálom v Ondřejove, hoci v skutočnosti si sa medzi nich kvalifikoval už podstatne skôr svojimi výsledkami. Z čoho pozostáva tvoj súčasný pozorovací program?

Hlavní část pozorovacího programu tvoří výzkum podvojných asteroidů pomocí časově rozlišené fotometrie. Nezanedbatelnou součást mého pozorovacího programu tvoří vybrané typy proměnných hvězd, zejména výzkum fotometrických parametrů extragalaktických nov a jejich objevování, dále zajímavé zákrytové dvojhvězdy a supernovy. V menší míře se také věnuji fotometrii komet a vizuálnímu pozorování meteorů.

  

Foto: M. Mašek 

Dnes pracuješ so 65 cm ondřejovským teleskopom a onedlho začneš využívať 1,54 m dánsky ďalekohľad na La Silla v Čile. Ak by si mal možnosť pozorovať s najväčším optickým ďalekohľadom súčasnosti, s 10,4 m Gran Telescopio Canarias z Kanárskych ostrovov, na čo by si ho nasmeroval?

Pravděpodobně bych ho použil na fotometrii a spektroskopii nějaké slabé novy, nejspíše v galaxii M 81. Před pár dny jsem objevil poměrně slabou novu (20,5 mag) právě v M 81 a na její spektroskopickou klasifikaci by se takto velký přístroj skvěle hodil. Kdybych ale tu možnost skutečně měl, určitě by nebyl problém vymyslet i spoustu dalších zajímavých cílů ...

Nie každý môže o sebe povedať, že ho živí jeho najväčšia vášeň, ale v tvojom prípade to platí. Ako relaxuješ po prebdených nociach, nájdeš si čas aj na ďalšieho koníčka?

Vzhledem k tomu, že v práci trávím opravdu hodně času, jsem rád, když můžu být ve volných chvílích s manželkou. Na další koníčky opravdu moc času nemám. Dříve jsem se věnoval sportovnímu rybolovu, v posledních letech mi ale na rybaření téměř žádný čas nezbývá. Před 6 lety jsem se začal věnovat hledání vltavínů (společně s mými kamarády Martinem Lehkým a Petrem Horálkem) a na vyjížďku do jižních Čech si najdu čas několikrát do roka. Je to pro mě dokonalá relaxace spojená s pohybem v pěkné přírodě.

Noc, čo noc sedíš pred monitorom počítača a sleduješ blikajúce bodky, ktoré zachytil ďalekohľad v susednej miestnosti. Je to stále to pravé, po čom si tak túžil ako študent trápiaci sa nad rysovacou doskou?

Určitě ano. V průběhu let se samozřejmě změnil můj pozorovací program a koníček se mi stal i zaměstnáním, takže už to není úplně stejné jako před 15-20 roky. To je ale myslím přirozený vývoj. Co zůstalo a doufám, že zůstane napořád, je radost a pocit uspokojení z pozorování i ostatní práce v astronomii. My astronomové máme obrovskou výsadu - můžeme v přímém přenosu sledovat dění ve vesmíru, které většině lidí zůstává ukryto. Této výsady si nesmírně vážím.

Foto: M. Mašek                            

Ondřejov - Nové Zámky, 14. november 2011